Q.Kdy jsou zpětné klapky s dvojitými deskami pro nerezovou ocel pasivní nebo aktivní - vznik pasivní vrstvy

Vnitřní odolnost proti korozi nerezových ocelí vychází ze slitinování základního železa s chromem. BS EN 10088-1 uvádí, že ocel musí mít minimálně 10,5 % (hmotnostně) chromu a maximálně 1,2 % uhlíku, aby byla klasifikována jako 'nerezová'.
 
Další legující prvky, včetně niklu, molybdenu, dusíku, titanu (nebo niobu), jsou přidávány k vytvoření různých tříd. Tyto přídavky jsou prováděny za účelem zlepšení 'základní' odolnosti proti korozi oceli, ale mohou také užitečně měnit další vlastnosti, jako je tvářitelnost, pevnost a kryogenní houževnatost.
 
Odolnost nerezové oceli vůči korozi vyplývá z 'pasivního', chromem bohatého, oxidačního filmu, který se přirozeně vytváří na povrchu oceli. Ačkoli je extrémně tenký, s tloušťkou 1-5 nanometrů (tj. 1-5 x 10-9 metrů), je tento ochranný film silně přilnavý a chemicky stabilní (tj. pasivní) za podmínek, které poskytují dostatečný přístup kyslíku k povrchu. Tento 'normální' stav je pasivní stav.
 
Klíčem k trvanlivosti odolnosti proti korozi nerezových ocelí je to, že pokud je film poškozen, obvykle se sám opraví (pokud je k dispozici dostatek kyslíku). Nicméně za určitých podmínek může být pasivní stav narušen, což vede k korozivnímu útoku. Pokud je film poškozen, obvykle se sám opraví. Pokud je film zničen, povrch se považuje za aktivní stav.